Přeskočit na hlavní obsah

Žák s koktavostí na prvním stupni ZŠ - zkušenosti učitelů

 

Jaké to je učit žáka s koktavostí?

 


Učitelé žáků s koktavostí stojí někdy v bodě, kdy neví, co mají dělat. Hlavou jim možná běhají myšlenky, které je těžké roztřídit. Dělat, že to nevidím/neslyším? Komunikovat o koktavosti s žákem? Každý žák a člověk s koktavostí je jiný a neexistuje univerzální přístup, který by každému vyhovoval.  Rozhodli jsme se zeptat samotných učitelů, jaké to je učit žáka s koktavostí.

Tentokrát jsme oslovili učitelku na prvním stupni základní školy, paní Mgr. et Bc. Andreu L.

Kolik žáků, kteří prošli vašimi hodinami, koktalo? A převažovaly spíš dívky nebo chlapci?

Za dobu trvání mé praxe, což už je nějaký pátek, jsem učila pouze jednu dívku s koktavostí.

Byla to vaše jediná zkušenost s lidmi s koktavostí?

Ano, byla to jediná zkušenost, pokud se bavíme o mém zaměstnání. Mino to ve vesnici, ze které pocházím, bydlí muž, který má také tento problém a se kterým jsem v dětství bývala v kontaktu.

Zajímala jste se někdy o tuto problematiku?

Tehdy, když jsem učila holčičku s tímto problémem, jsem si několik odborných článků přečetla. Zaměřovala jsem se spíše na psychologickou literaturu a zjišťovala, jak k dětem s narušenou komunikační schopností přistupovat. Až o pár let později jsem se rozhodla vystudovat Speciální pedagogiku na Ostravské univerzitě. Pak jsem se v rámci logopedie dozvěděla víc.

Jak jste se cítila, když jste se poprvé dozvěděla, že žák koktá? Jak jste to vnímala?

Prvotní zjištění nebylo vůbec jednoduché. Měla jsem čerstvě vystudovanou vysokou školu a informací o speciální pedagogice minimum. Trošku jsem sázela na mé předešlé zkušenosti zdravotní sestry a uklidňovala jsem se, že přeci pracovat s dětmi/lidmi s odlišností bych měla umět. 

Jaké jste měla pocity, když se žák zadrhl? Pomáhala jste mu nějak?

Z počátku jsem se cítila nepříjemně, musela jsem si postupně zvyknout. Měla jsem obavy, zda budu umět zareagovat na případnou nepříjemnou situaci ze strany ostatních dětí a samotné žákyně. Třída mi to značně ulehčila, na případná zadrhnutí nereagovala negativně. 

Bavili jste se někdy narovinu o jeho problému s plynulostí? Jaké to bylo?

Ne. 

Bylo potřeba pracovat s kolektivem třídy, příp. učitelů ohledně tohoto tématu?

Učitelé na 1. stupni, kteří ve třídě vyučovali, o problému věděli. Jednalo se o paní učitelky z angličtiny a hudební výchovy. Všichni brali na dívku ohledy a nevybavuji si, že by někdy nějaký problém vyvstal.

Kolektiv byl na spolužačku zvyklý. Byli trpěliví a nedávali jí najevo, že je někdy něco jinak. Tuto třídu jsem přebrala až od 3. ročníku. Myslím, že v tomto ohledu udělala velký kus práce paní učitelka z 1.a 2. třídy.

Stalo se vám někdy, že jste žáka vědomě nevyvolala?

Ano. Když jsem viděla, že není v pohodě a že bych ji tím dostala do nepříjemné situace, tak jsem to raději neudělala. Nemohu říct, jak často to bylo. 

Využívali jste nějakých opatření např. zkoušení výhradně písemně? Proč? Chtěl to tak i žák? Kdyby se toho dožadoval – přistoupila byste na to? Proč?

Už si úplně nevzpomínám, jestli jsme byli domluvení na nějakých opatřeních. Ale co bych udělala dnes? Snažila bych se najít ideální řešení pro nás všechny. Nejsem zastáncem dělání ústupků, jsem ale zastáncem rozumné domluvy, která je přijatelná jak pro žáka, kolektiv i učitele. Vůbec nevidím problém vyjít vstříc a nechat dítě vyjádřit se písemně. Zároveň si také myslím, že pokud to dovolí prostředí třídy, je dobré nechat dítě se projevovat ústně a připravovat ho tak na reálný život, kde je velká pravděpodobnost, že narazí i na zlé děti, dospělé.

Vnímala jste, že koktavost ovlivňuje chování, osobnost a psychiku žáka?

Ano. Samozřejmě, že jsem to vnímala. Když byl den, kdy se jí nedařilo, byla nervóznější a sama se moc nehrnula do projevu. Také při různých aktivitách, kde byla důležitá rychlost odpovědi bylo vidět, jak ví, chtěla by to vykřiknout a najednou to nešlo. 

Co byste poradila vyučujícím, kteří budou učit žáka s koktavostí?

Buďte trpěliví. Na vašem přístupu a empatii velmi záleží.

Co byste vzkázala dětem/lidem s koktavostí?

Bojujte a nevzdávejte svůj boj ani při neúspěchu či srážce s lidskou hloupostí.

 

Děkujeme za rozhovor.

Populární příspěvky z tohoto blogu

7 tipů, jak mluvit s dítětem, které koktá

Velmi často se na nás obrací rodiče, jejichž děti začaly náhle koktat. Jak v této situaci upravit své chování a řeč, aby se dítě nebálo mluvit? Sdílíme 7 tipů, jak mluvit s dítětem, které koktá, které doporučuje organizace Stuttering Foundation.     1. Zpomalte Při mluvení se svým dítěte nespěchejte. Když domluví, počkejte několik sekund, než začnete mluvit vy. Vynechte rady typu „zpomal“ nebo „zkus to znovu a pomaleji“, které dosáhnou mnohem menších úspěchů než vaše vlastní klidná a uvolněná řeč. Někdy se vyplatí zpomalit i v životním tempu. 2. Naslouchejte Zkuste věnovat svému dítěti naprostou pozornost a opravdu poslouchejte. Neznamená to, že musíte všechno zahodit pokaždé, když dítě začne mluvit. Ale někdy se dětem nedostává dostatek soustředění ze strany rodičů. 3. Nezahlcujte otázkami Otázky jsou běžnou součástí života a konverzace, ale nic se nemá přehánět. Občas může být lepší okomentovat, co dítě řeklo, a počkat. 4.   Střídejte se Je rozumné, pokud se celá rodina naučí,

Jak nejlépe pomoci lidem s koktavostí - plakát ke stažení

Na základě mezinárodního výzkumu (2019) jsme spolu s kolegy ze zahraničí sepsali nejdůležitější informace o tom, co nejvíce pomáhá lidem s koktavostí při komunikaci.  Jak nejlépe pomůžete? Čemu se vyhnout?  Více se dozvíte v našem článku na www.zdravijakovasen.cz  nebo v plakátu. Plakát si můžete také  stáhnout