„Pokud budu dělat věci, kterých se bojím, přestanu se jich bát.“

„Pokud budu dělat věci, kterých se bojím, přestanu se jich bát,“ řekla Megan Washington v jednom ze svých rozhovorů. A má pravdu. I dítě, které se učí jezdit na kole se nejdřív bojí a potom strachu ujede.

Megan je velmi inspirující žena, která se narodila v roce 1986 v Austrálii, kde doposud žije. Je to hudebnice a skladatelka, která vydala již tři alba. Před pár lety se vdala a taky se stala matkou. Dosud to byl jen jednoduchý příběh, kterých je spousty. Pro nás však získává nový rozměr, protože Megan se zároveň také potýká s koktavostí.  

Asi si dokážete představit život zpěvačky. Koncerty, rozhovory, televizní pořady, noviny a oči veřejnosti. Když k tomu všemu přidáme koktavost, dojde nám, že Megan je bojovnice. V roce 2014 Megan vystoupila v TEDxSydney a pronesla zhruba osmiminutovou řeč, která posluchače zvládla rozesmát, ale taky ukázat, jaký život s koktavostí je.

Megan řekla, že má problém. Který ale není nejhorší na světě a taky ví, že jsou lidé, kteří bojují s horšími věcmi. Ale pro ni jsou jazyk a hudba neoddělitelně propojené tímto problémem, kterým je koktavost. Možná to působí jako kuriozita vzhledem k tomu, že kus života strávila na pódiu. Nejspíš by na nás všechny mohlo působit, že se na veřejnosti a před publikem cítí komfortně, ale tyto okamžiky života tráví ve „smrtelném strachu“ z vystupování na veřejnosti. Ale veřejné zpívání je pro Megan naprosto něco jiného.

 Nikdy o koktavosti nemluvila tolik na rovinu a přisuzuje to naději, která v ní vždy byla – že z koktavosti vyroste. Myslela si, že až bude dospělá, naučí se mluvit francouzsky, taky hospodařit s penězi, a hlavně přestane koktat. Možná se stane řečníkem nebo premiérem. Ale v době TEDxSydney jí bylo 28 let a přiznala, že je dospělá umělkyně s překážkou v řeči.

 Megan popsala několik úhlů pohledu na koktavost. Jako nejhorší věc, která se jí může stát je potkat někoho dalšího s koktavostí. Jednou se jí to stalo v Hamburku a dotyčný si nejdřív myslel, že si z něj utahuje, když taky začala koktat. Taky si někdy lidé myslí, že je opilá a že zapomněla jejich jméno, když váhá, než je osloví. K tomu ale dodala, že nejhorší jsou vlastní jména, protože za ně nemůžete vymyslet jiné slovo. Její pianista se jmenoval Steeve a Megan dělá problém výslovnost „St“, proto mu začala říkat „Seeve“.

 Má za sebou mnoho terapie a využívá jednu techniku, která jí pomáhá v plynulé řeči. Stojí na tom, že skoro zpívá to, co říká. Používá ji při rozhovorech, v rádiu nebo při show. Ale necítí se při ní sama sebou. Když byla malá, existovala jedna léčebná metoda, která jí pomáhala, a to bylo zpívání. Proto dnes dělá to, co dělá. K hudbě má veliký vztah, ale víc než tvorba pěkné hudby, písní a vliv na posluchače pro ni hudba znamená jediné místo a jediný čas, kdy se cítí, že se vyjadřuje plynule.

Zdroje:

https://themusicnetwork.com/megan-washington-australian-story/

https://www.youtube.com/watch?v=9MegHiL93B0

https://en.wikipedia.org/wiki/Megan_Washington