Přeskočit na hlavní obsah

Jaké to je učit žáka s koktavostí?

Učitelé žáků s koktavostí stojí někdy v bodě, kdy neví, co mají dělat. Hlavou jim možná běhají myšlenky, které je těžké roztřídit. Dělat, že to nevidím/neslyším? Komunikovat o koktavosti s žákem? Každý žák a člověk s koktavostí je jiný a neexistuje univerzální přístup, který by každému vyhovoval.  Rozhodli jsme se zeptat samotných učitelů, jaké to je učit žáka s koktavostí.


Tentokrát jsme se oslovili učitelku na střední odborné škole, paní Ing. Boženu D.

Kolik žáků, kteří prošli vašimi hodinami, koktalo? A převažovali spíš dívky nebo chlapci?

Přesný počet žáků s touto vadou řeči nedokážu určit. Za 25 let pedagogické praxe se určitě několik takových našlo, ale nikdy jsem se na tuto problematiku nesoustředila natolik, abych mohla dnes říci konkrétní čísla. Takže odhadem – možná deset, maximálně patnáct, intenzita této neplynulosti řeči u nich byla různá, poměr dívek či chlapců bohužel určit nedokážu. 

Byla to vaše jediná zkušenost s lidmi s koktavostí?

Určitě ne, lidí s neplynulou řečí jsem potkala hned několik v průběhu absolvování všech stupňů vzdělávání. Počítám poctivě opravdu od mateřské školy až po vysokoškolské studium a dále i v pracovních kolektivech několika pracovišť, jimiž jsem prošla – takže asi dalších deset případů.

Zajímala jste se někdy o tuto problematiku?

O tuto problematiku jsem se nezajímala nijak intenzivně, pouze poměrně stručné informace jako o jedné z „vad řeči“ jsem získala v rámci pedagogického studia a pak se ke mně dostal příležitostně nějaký odborný článek v tisku. Cíleně jsem tyto informace nevyhledávala.

Když jste se poprvé dozvěděla, že žák koktá, jak jste se cítila? Jak jste to vnímala?

Žákova vada řeči pro mě nebyla určitě žádným šokem a koktavost jsem nevnímala jako jeho „stigma“. Žák byl zkrátka originál, měl sice tuto drobnou vadu, ale zase mohl mít celou řadu jiných kladných vlastností, kterými spoustu svých plynně mluvících spolužáků jednoznačně

„strčil do kapsy“ J. Snažila jsem se proto vždy soustředit na obsah jeho sdělení a tu „formu“ tolik neřešit. Nakolik se mi to dařilo, to mohou posoudit asi jen sami žáci.

 Jaké jste měla pocity, když se žák zadrhl? Pomáhala jste mu nějak?

Pokud měl žák se slovním vyjádřením problémy, věděla jsem, že prožívá velké trauma. Povzbuzování či napomáhání bylo kontraproduktivní, proto jsem se snažila být co nejvíce neutrálním pozorovatelem, ale vždycky se mi to pravděpodobně nepodařilo J.

Bavili jste se někdy narovinu o jeho problému s plynulostí? Jaké to bylo?

O žákových problémech s plynulostí jsem hovořila pouze na jeho vlastní impuls. Za léta pedagogického působení jsem vypozorovala, že žáci s neplynulou řečí nemusí být vždy ti „handicapovaní“, ale naopak jsou v mnoha případech jaksi přirozeně sociálně vyspělejší a zodpovědnější. Možná je to proto, že často už od útlého dětství museli čelit určité formě nepochopení od vrstevníků a zjistili, že si svoje místo na slunci zkrátka musí vybojovat sami.

Bylo potřeba někdy pracovat s kolektivem třídy, příp. učitelů ohledně tohoto tématu?

Měla jsem (asi nezasloužené J) štěstí, ale třídní kolektivy, kde jsem působila jako třídní učitelka, byly natolik stmelené a žáci tak tolerantní k sobě navzájem, že nebyly zásahy potřeba.

Stalo se vám někdy, že jste žáka vědomě nevyvolala?

Nedokážu při této odpovědi uvést konkrétní případ, ale připouštím, že ano.

Využívali jste nějakých opatření např. zkoušení výhradně písemně? Proč? Chtěl to tak i žák?  A kdyby se toho dožadoval – přistoupila byste na to? Proč?

Výhradně psanou formu zkoušení jsem u žáka s neplynulou řečí neuplatňovala ani na základě svého rozhodnutí, ani na základě jeho žádosti.

Pokud podobné opatření navrhla pedagogicko – psychologická poradna, snažila jsem se jejím doporučením řídit, přesto verbální žákův projev zůstal alespoň v minimální míře zachován.

Vnímala jste, že koktavost ovlivňuje chování, osobnost a psychiku žáka?

Ano, vnímala a tuším, co chcete slyšet, proto moje odpověď možná trochu překvapí. Často jsem právě u žáků s neplynulou řečí pozorovala větší míru samostatnosti, empatie, zdravé ctižádosti a vůbec pozitivních vlastností. Jak už jsem zmínila -  museli se potýkat s nepřízní okolí a to je většinou zocelilo. Takže za mě – ano, ovlivňuje, a navzdory všem našim obvyklým předsudkům zdaleka ne pouze negativně J.

Co byste poradila vyučujícím, kteří budou učit žáka s koktavostí?

Mějte s ním trpělivost, trpělivost a zase trpělivost. Uvědomte si, že nejvíc ji vždycky potřebujete v okamžicích, kdy ji začínáte ztrácet.

A možná bych jim připomněla také citát od Karla Čapka: „Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři, ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od Pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.“

Co byste vzkázala lidem/žákům s koktavostí?

Tato Vaše vlastnost pro Vás může být velkou výzvou. Tak to nevzdávejte a bojujte! S největší pravděpodobností se nestanete ani známým moderátorem ani slavnou herečkou, ale to nijak nesnižuje Vaši šanci být skvělým člověkem!

Děkujeme za rozhovor.

 

 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

25 věcí, které bych si přál vědět o koktavosti, když mi bylo 20

Trpíte sami nebo někdo z Vašich blízkých poruchou plynulosti řeči? Pokud ano, přečtěte si  25 věcí, které bych si přál vědět o koktavosti, když mi bylo 20  od  Laurenta Lagarda . Velmi inspirativní a motivující myšlenky, které již mnoha lidem pomohly. 1. Přál bych si vědět, že koktavost není vada a že to není moje chyba. 2. Přál bych si vědět, že koktavost je jen jedna část mé osobnosti. 3. Přál bych si vědět, že smířit se neznamená vzdát se. 4. Přál bych si vědět, že koktavost není vysvětlením všeho, co se mi na sobě a na mém životě nelíbí. 5. Přál bych si vědět, že koktavost je možné překonat. 6. Přál bych si vědět, že společným rysem lidí, kteří koktavost překonali, je, že věděli, že koktavost překonat lze. 7. Přál bych si vědět, že koktavost není prohra a plynulost neznamená úspěch. 8. Přál bych si vědět, že se musíš odvážit být sám sebou se svými ctnostmi i nectostmi. 9. Přál bych si vědět, že otevřeně mluvit o vlastní koktavosti může být taková úleva. 10. Přál bych s

JOE BIDEN - koktavost jako dar od Boha

  Ačkoliv se na nekoktam.cz politikou obvykle nezabýváme, tentokrát uděláme výjimku. Málokterá událost na světě získává tolik pozornosti jako volba americ­kého prezidenta. Proč? Protože prezident USA je jedním z nejvlivnějších a nejmocnějších lidí na světě a ovlivňuje tak osudy nejen Američanů. A my máme radost, že se kandidát na prezidenta (a teď už snad i oficiální vítěz voleb) Joe Biden nestyděl během své volební kampaně mluvit o koktavosti , která jej doprovází od dětství. Sám ji často označuje za „dar od Boha", jelikož ho nutí na sobě pracovat. Přiznává, že i nyní, pokud je unavený, zadrhává a speciálně těžké je telefonovat a nahlas číst. V rámci předvolebních vystoupení na stanici CNN dostal otázku, co by poradil studentovi, který od malička zadrhává. Základem je podle Bidena nehodnotit se podle řeči. Je důležité nenechat koktavost, aby určovala, kým jsme . Je potřeba si uvědomit, že koktavost nemá nic společného s intelektem a překonat ji můžeme jen prací na sobě. C

Jak mluvit s člověkem, který zadrhává - rady našich klientů

Máte ve svém okolí člověka, který zadrhává, a nevíte, jak s ním mluvit? Rádi byste věděli, jak vnímají komunikaci s ostatními samotní balbutici? Zde najdete několik tipů, které jsme sepsali v rámci našeho skupinového sezení. Jak mluvit s člověkem, který zadrhává? Mluvte stejně jako s člověkem, který nezadrhává. Dívejte se do očí. Nedoříkávejte slova. Nemluvte nervózně a rychle. Neskákejte druhému do řeči. Nestyďte se dívat se na druhého při zadrhnutí. Povzbuďte pohledem, usmějte se. Zásady komunikace s balbutikem jsou v podstatě zásadami slušné konverzace mezi dvěma lidmi. Je potřeba mít zejména na paměti, že to co si myslíme, že by mohlo pomoct (např. dokončování slov, případně i vět) je pro balbutika velmi nepříjemné. Je třeba ukázat, že máme zájem o to, co nám chce náš komunikační partner sdělit. Tím mu nejvíce pomůžeme.